Galerie fotek

   Jsme tři studenti Západočeské univerzity v Plzni: Jirka, Ivana a Radka. Naše expedice za kulturními pamětihodnostmi Asie se uskutečnila v termínu od 22. 6. do 21. 9. 2001. Projeli jsme 9 států: Polsko, Bělorusko, Rusko, Mongolsko, Čínu, Nepál, Indii, Pákistán, Írán, Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Slovensko.

   Přípravy však začaly již v roce 1999 po návratu z dovolené v Moskvě, kdy jsme zjistili, že "divoký východ" zase tak divoký není. Do většiny asijských států potřebujeme jako občané České republiky víza. Vlastní shánění víz jsme začali již v lednu 2001 ( nejprve je nutné zjistit podmínky k udělení víza a dobu jeho platnosti ). Předem musím podotknout, že již přípravy na podobnou expedici jsou poměrně finančně náročné - nejenom cena víz, ale i potřebné vybavení na tak dlouhou dobu není nejlevnější. Zjistili jsme, že není potřeba brát s sebou tolik jídla, neboť je v příznivých cenových relacích k dostání všude. Měli jsme přesný itinerář, co chceme navštívit a jak dlouho se tam chceme zdržet. Vycházeli jsme při tom z knihy Cesta na východ, kterou mohu vřele doporučit všem, kteří se do Asie chystají, protože informace v ní jsou i po 6 letech od jejího vydání stále platné, a z internetových stránek cestovatelů, kteří již tato místa navštívili.
22. 6. jedeme si vyzvednout do Prahy poslední běloruská víza a vyrážíme směr východ. Trávíme několik dní ve Warszawe, protože nám platí běloruská víza až od 26. 6. Mezitím si prohlížíme Staré město a Lazienky, když zrovna neprší.
27. 6. jsme přesně v 1,45 v Bělorusku v Brestu ( posun o 1 hod vzhledem k ČR ), jedeme vlakem do Moskvy ( posun o 2 hod ). Kupování jízdenky na Transsibiřskou magistrálu nám zabralo skoro 5 hodin - někdy je to složité. Po půlnoci vyrážíme na noční procházku Moskvou. Po rozbřesku se fotíme na Rudém náměstí, v Gumu a prohlížíme Arbat. Ve 14,39 začíná naše cesta z Jaroslavského nádraží směr Irkutsk.
2. 7. kolem 13 hod. vystupujeme v Irkutsku ( posun o 4 hod ) a máme dvě hodiny na prohlídku. V 17,50 sedáme na lokálku do Sluďjanky, jsme tam až ve 23hod. místo v 21 hodin díky opravám na trati. Radka se seznámila s paní, která nás nechala u sebe doma přespat a báječně vařila. U jezera Bajkal jsme zůstali až do
4. 7., kdy se loučíme s "babuškou" a odjíždílme vlakem směr Naušky.
5. 7. jsme v Nauškách ( hraniční město mezi Ruskem a Mongolskem ) a z nedostatku lístků přes hranice čekáme na povolení od celníka až do 12 hodin. Je to trochu nervák, protože nám končí ruská víza. Nakonec jsme se i my dostali do Suhe-Batoru v Mongolsku ( posun o 7 hodin ), jsme 5899km od Moskvy. Večer odjíždíme do Darhanu, spíme u nového známého Erdena doma. Druhý den si prohlížíme město a po návratu k Erdenovi zjišťujeme, že jsme okradeni. Nakonec se vše vysvětlilo a většina věcí nám byla vrácena zpátky - pozor na nepřátelské bratry hostitele.
7. 7. odjíždíme s Erdenem v 1,30 do Ulambátaru, kde jsme před osmou a je zima. Prohlížíme si společně klášter, kde na konci obřadu dostáváme posvěcenou pšenici pro štěstí. Ne, že bychom byli pověrčiví, ale něco na tom asi bylo. Podařilo se nám najít i internet a poštu. Velice nepříjemně a občas hustě prší, spíme na kolejích a podnikáme noční procházku. Je neděle, a proto vyrážíme na mši, trvá až do 12 hodin. Máme možnost si poté prohlédnout jurtu, ve které se bydlí celoročně. Odpoledne nám jede vlak dál.
9. 7. v 1,40 vystupujeme v Sajnšadu, největším městě v poušti Gobi. Je horko a silný vítr, že se nedá ani jít, tak posedáváme v závětří. Večer hrajeme ping pong a večeříme s Čechy, co tu staví lihovar. Jsou utahaní, protože mají před spouštěním. Spíme za klášterní zdí Ráno provádíme hygienu na poště, kde byl jediný přístupný kohoutek s vodou, a vyrážíme do pouště. Docházíme až k bývalému vojenského objektu SSSR. K večeru vylízáme na vrcholek k tanku, byl čerstvě natřen, a po výlezu na něj jsme také zelení jako on nebo že by to bylo po těch nápojích, co jsme pili pod tankem se skupinkou mladých?! Na nádraží potkáváme Johanese ze Švýcarska, který jel až sem na kole.
11. 7. ve 3 hod ráno odjíždíme do Zamin Udu ( hraniční město Mongolska a Číny ). Díky pomoci "děžurné" z ruského speciálního vlaku, který jediný jel tento den přes hranice, se dostáváme zadarmo do Erlianu v Číně ( posun o 6 hodin ), kde spíme na hostelu a poprvé ochutnáváme čínské kynuté knedlíky, naše nejčastější a dalo by se říci že i nejoblíbenější jídlo v Číně.
12. 7. odjíždíme do Jinningu. Po společném obědě se loučíme s Johanesem, který pokračuje dál na svém kole. Večer po procházce městem nasedáme do vlaku na Peking
13. 7. v 7,30 vystupujeme v Pekingu. Je horko a vlhko jako v prádelně. Díky komunikačním problémům se teprve před 12 hod dostáváme z nádraží. Po ubytování v nejlacinějším hotelu, co jsme zjistili v Johanesově průvodci Lonely planet, podnikáme procházku do centra města. Byli jsme na prodejní výstavě kaligrafií, ale tržba nebyla žádná ( kurz 5 korun za 1 juan a naše stále 25 kilové batohy nás většinou odradily ). Na náměstí Nebezského klidu se náhodou dostáváme do víru oslav "přiklepnutí" olympijských her v roce 2008. Je to úžasný zážitek z množství barev a hudebních stylů.
14. 7. chodíme pomalu vlivem klimatu a hledáme banku. V celé Číně nefungují bankomaty pro českou kartu VISA. Musí se vybírat na přepážkách, je to zdlouhavé, drahé a lze to prováddět pouze v hlavní pobočce Bank of China ve městě. Do Zakázaného města přicházíme pozdě. Tak alespoň navštěvujeme park s bílou pagodou. Cestou zpátky se nám podařilo sehnat autobus nazpět k hotelu.
15. 7. vstáváme už v 5 a kupujeme si zájezd ve spodní části náměstí Nebezského klidu. V 8,15 jsme u Velké Čínské zdi. Máme na ní hodinu a půl, do 12 jsme na další části zdi. Poté navštěvujeme hrobky 13 císařů dinastie Ming a zastávka v zábavním parku s koupáním. Druhý den konečně navštěvujeme Zakázané město. Je tu strašně moc turistů a budov. Vyhnali nás už kolem 16. hod.
17. 7. ráno cestou na nádraží nás okradli. Ještě že máme Maestro karty, tak nám stačí sehnat nejbližší bankomat a odjíždíme do Šanghaje. Ráno jsme v Šanghaji. Sehnali jsme luxusní hotel za "pouhých" 600 Kč pro všechny. Při procházce po městě navštěvujeme starobylé centrum.
19. 7. hledáme jadeitového Budhu, ale chtěli za něj zvlášť 5Y kromě vstupného do parku. Tak jsme ho vynechali. V centru se nám podařilo najít internet a posíláme zprávy domů. Šanghaj opouštíme před půlnocí.
20. 7. jeli jsme klimatizovaným vlakem a byla hrozná zima. Před 20 jsme v Xianu. Spíme v pokojích v suterénu. Dopoledne vyrážíme do města a na bazar. Odpoledne vylézáme na Malou husí pagodu a večer máme možnost shlédnout stínové divadlo. Druhý den vstáváme v 5,30 a jedeme na terakotovou armádu. Vlastní areál je velice rozsáhlý a v nalezištích stále probíhají archeologické práce. Úžasné je také kruhové kino, kde promítají film o vzniku a objevení hliněných soch. Večer jedeme narvaným vlakem do Chengdu.
23. 7. příjíždíme tam po 15 hod. Procházka na trh a strašně lije. Odjíždíme směr Leshan. Po 22 hod nás vysadili z vlaku a až do 24 si vysvětlujeme, kde jsme. Kolem 8 hod ráno nás hodná slečna posadila do autobusu do Leshanu. Po ubytování se jde na největšího sedícího Buddhu na světě, kde jsme až do večera. Při nákupech nás překvapil déšť a v lijáku se vracíme zpátky do hotelu. Dopoledne razíme zjišťovat spoje do Tibetu, zajdeme na internet a pak tradiční dlouhá návštěva banky.
26. 7. jdeme se mrknout na ležícího Budhu. Kolem 16 hod odjíždíme do Emei a odtud vlakem do Xiachangu. Ale vlastně chceme jet dál. Chceme do Litiangu. Spíme kousek od autobusového nádraží a čekáme na raní autobus. Jsme okradeni hotelierem, ale hned nám to vrátí - pozor na majitele hotelu, co vás ženou do sprch všechny najednou.
28. 7. vstáváme v 6 a venku prší. V 7 vyjíždíme busem a v Litiangu jsme odpoledne a odtud hned do Zhongdianu. Prší a je docela zima. Spíme v Tibetian hotelu s korejci, kteří chtějí po Číně navštívit Polsko a Českou republiku. Další den zjišťujeme co a jak do Tibetu. Jdeme na obhlídku předpokládaného check pointu za městem a vylízáme na kopec, kde se pokoušíme rozdělat oheň. Druhý den vyrážíme nenápadně kolem vojenského tábora za město na stopa. Až kolem 13 hod máme štěstí. Společě obědváme s řidičem a v Degenu jsme po 16 hod. Prší. Zůstáváme v hotelu pro Číňany.
31. 7. ráno prší. Koupili jsme si lístky na autobus do Tibetu. Snaží se nám vysvětlit, že do Yanningu nemůžeme, nemůže tam nikdo, protože jsou závaly na cestě. Střídavě vyskakujeme a naskakujeme do autobusu. Pár závalů se odhází, ale pak už to nejde. Pokračujeme pěšky. Ivana do jednoho z nich zapadla. Dohadujeme se, zda zpět či vpřed. Po 6 km chůze přes závaly zůstáváme na noc u jednoho stavení. Celou noc prší. Ráno jsme se vnutili do toho stavení. Dali nám teplou vodu na polívku. Jsme zmoklí. Tohle je konec ilegálního přechodu a legální návrat. Jdeme zpět 6 km přes závaly a pak po koních náklaďákem do Degenu. Spíme v nádražním hotelu a večer se procházíme městem.
2. 8. vstáváme v 6,30 a pravidelnou linkou zpět do Zhongdianu. Cestou se hodinu opravoval autobus a jako všichni jíme šípky. Ráno vstáváme brzo a na 8 jsme v kanceláři pro sjednávání letenek do Lhasy. Tak začíná ono martyrium. Vracíme se tam v 10 hod. Jirka je v bance zkusit vybrat peníze. Povedlo se to až na druhý pokus odpoledne. Novou schůzku máme na 16,30 a ani pak jsme se nic nedozvěděli o volných letenkách.
4. 8. stále nevíme, jestli odletíme, ale balíme. Nakonec letíme první třídou za 2400Y. Před polednem přistáváme na letišti ve Lhase. Skoro celé odpoledne se hádáme a bojujeme v cestovní kanceláři. Začíná mezinárodní spolupráce se stejně napálenými turisty z JAR a Dánska, se kterými jsme byli nuceně spojeni. Máme pokoj s Karen z Dánska. Večer se vydáváme na procházku po noční Lhase a poprvé vidíme Potalu, bývalé sídlo Dalajlamy. Ráno s průvodcem jedeme do klášterního komplexu Sera. Jirka se snaží ilegálně natáčet. Pomáhá starému mnichovi, díky kterému jsme viděli celý komplex, ne jen místa pro cizince. Průvodce nás opustil a my sami odcházíme kolem obrovského smeťáku. Večer pod Potalou jsme si koupili korálky a jiné vzpomínkové předměty za podstatně nižší ceny než přes den.
6. 8. procházíme Potalou. Jirka našel skoro plné telefoní karty, tak se pokoušíme volat domů. Večer nám rodiče volají zpátky do budky. Je příjemné slyšet jejich hlas po tak dlouhé době. Našli jsme Čecha, co žije v Malajsii. Oslavujeme na še setkání do pozdních nočních hodin.
7. 8. začíná naše cesta přátelství do Nepálu. Jedeme jeepem Toyotou s našimi spolucestujícími Karen, Tonym a Jeny, naším průvodcem a řidičem. Kolem 17 hod jsme v Gianse. Večer zase leje. Po 10 hod ráno vyrážíme směr Shikatze. Opět se hádáme kvůli penězům a jídlu. Prohlídku města absolvujeme odděleně. V Shigatse je jeden z největších klášterních komplexů na světě.
9. 8. mělo se odjet v 8 hod, ale až do 10 hod se spravuje auto. Kolem 19 dorážíme do vesničky Tingri. Večer se procházíme a hledáme Everest. Není vidět ani příští ráno. Odpoledne jsme na hranicích s Nepálem, měníme yuany na nepálské rupie a vyrážíme na 8 km cestu dolů do Nepálu ( posun o 3 a 3/4 hodiny ). Radka si dá lacinou večeři.
11. 8. opět prší a pršelo celou noc. Musíme zdolat zátarasy k autobusu a kolem 16 hod vjíždíme do Kathmandů. Hledáme nejlacinější hotel a večer podnikáme procházku po centru města. Ráno jdeme pěšky do opičího kláštera, odkud je krásný pohled na město. Ochutnali jsme momo, nepálskou specialitu a byli na internetu. K večeři je kokosový ořech, který je ještě nepředloupaný.
13. 8. při procházce po suvenýrech jsme se ztratili. Večer nám telefonují z domova do hotelu. druhý den jsme šli do Patanu, nejstarší části Kathmandů. Nenápadně jsme obešli hlavní vchod, takže bez vstupného. Vracíme se „zkratkou„ a zabloudíme. Do našeho hotelu Eden jsme šli přes 2 hodiny. 15. 8. zajistili jsme si na nádraží lístky na autobus do Hetaudy. Jedeme do Bhaktapuru, druhého královského města. s obcházením brány jsou trochu problémy, ale nakonec se podařilo. Brzy ráno odjíždíme do Hetaudy. Po příjezdu hned kupujeme lístky na hranici do Birganje a z okýnka autobusu při rozjezdu si taky koupíme „nanuka„ - pozor na prodavače nanuků, kteří neprodávají značkové výrobky a navíc šidí. Radce je mi špatně. To ten nanuk. Musíme zůstat ještě den. Ráno je špatně Ivaně. Má vysokou horečku a průjem. Odpoledne propotila turch Jirkovi spacák. Večer ji dopravujeme do nemocnice.
18. 8. noc v nemocnici Ivaně prospěla, přesto zůstáváme v pokoji bez oken, ale blízko wc. Druhý den ráno došla řada i na Jirku. U něho ale rychle zabírá léčba čínskou vodkou, která je jinak těžko poživatelná. Do Indie se dostáváme koňmo. Mrholí. ( časový posun o 3 a půl hodiny). Hraniční město Raxaul opouštíme general coachem ( vlak druhá třída k sezení ). Máme zpoždění a do Gorangpuru přijedeme po 16 hod. Dál to jede až ve 22 hod. Před 5 hod ráno vystupujeme ve Varanásí. Do centra musíme rykšou. Nakonec jsme našli i hotel. Ivana spí a Radka s Jirkou chodí s nechtěným průvodcem po mrtvolách a hedvábí. Odpoledne jde ven už jen Jirka. Večer se setkáváme s dalšíma Čechama, kteří putují pouze Indií. 21 8. brzy ráno se jdeme podívat na gháty ( místo na koupání ). Je zrovna rozvodněná Ganga a schody jsou pod vodou. Ve společnosti armády si prohlížíme mešitu a chrám Golden temple. Stěhujeme se do dormitory vedle pohřebního ústavu, spíme a pak se jdeme projít. Večer má někdo pohřeb a nedá se při tom kraválu spát. Ráno odjíždíme do Jabalpuru. 8 krásných hodin ve vlaku, vlastně víc, dorazili jsme až kolem 23. Spíme na nádraží.
23. 8. exkurze po bankách za obratníkem raka, která nám zabrala skoro celý den. V 15 hodin odjíždíme lepší třídou ( lehátka ). Před 7 hod ráno jsme v Agře. Je to krásný město. Snažíme se dostat do Tádžmahalu, ale je v pátek zavřený. Z venku si prohlížíme i Červenou pevnost. Potkali jsme Čechy z Varanásí. Jsme bez peněz. V noci odjíždíme do Dilí, kde jsme v pět ráno. Ivana s Jirkou hledají bankomat. Vrací se po 3 hodinách a jsou úspěšní. Do večera spíme v hotelu plném Čechů.
26. 8. Ivana má v báglu mravence, jdou po vitacitu. Radce neni zrovna nejlíp. Obědváme u Sikhů v gurudváře. Navštívili jsme největší mešitu v Indii. Večer všude svítily v domácnostech lampičkama. Ráno je holkám zase blbě, Jirka dělá silného muže. Podnikáme výpravu na českou a pakistanskou ambasádu, ale zbytečně. Večer jdeme ke kamarádce Nikol, do jejíhož hotelu nám volají rodiče.
28. 8. zase jedeme na ambasády. Pak prohlídka parlamentu a královského paláce zblízka. Odpolední siesta v podchodu a nákup suvenýrů na Kognak place. Ivaně se ráno zase vrací běhavka, ale becherovka zabírá, aspoň ze začátku. Dáváme bágly na nádraží a jedeme pro víza. Cestou zpátky prohlížíme hvězdárnu Jantar mantar a templ (ten žlutej jako dort). Radka jde pro kuře k večeři. S lístkem do general couche se narveme do sleeperu a po hodině jízdy nás nehledě na snahu o úplatek vyhodí a doplácíme. Kolem 7 hod ráno vystupujeme v Amritsaru. V místní sikhské ubytovně potkáváme spoustu Čechů.
31. 8. v 9,30 jedeme na hranici s Pakistánem ( posun o 3 hodiny ). Do Lahore, nejbližšího města na pakistánské straně, se dostáváme poměrně lehce autobusovou linkou. Začínáme si zvykat na oddělené části pro muže a ženy. Po dlouhém hledání se ubytujeme v rodinném penzionu. Radka s Jirkou razí do města. Ivana až odpoledne, ve 20 jsme „doma„, přibyli dva z domova, k večeři bylo pečené kuře. Jediné dostupné maso.
2. 9. kolem 11 hod je hrozný vedro a vycházíme do nové mešity. Hledáme pohledy pro Jirku do jeho sbírky, pak booking office pro zlevněnou jízdenku na vlak. Už je tma, když do razíme na bazar a v "sekáči" se ošatíme. Ráno zařizujeme lístky na vlak. Studenti mají slevu 50 %, ale musí se to zvlášť vyběhat. Na všem a všude je písek.
4. 9. po 16 hod jsme v Quettě, po ubytování v nejlevnějším hotelu je procházka do okolí. Vstáváme v 5 hod, je tma. Na nádraží nám řekli, že autobus na hranice s Íránem jede až v 17 hod. Recepční v hotelu neuměl a.m a p.m. Flákáme se a chceme spát v mešitě. Ale její osazensto nás pozvalo k sobě do rodiny. Vyjíždíme po 17,30 hod. Po 8 hod ráno jsme na hranici Pakistánu s Íránem v Taftanu a čekáme do 9 než ji otevřou. Náklaďáčkem jedeme do Zahedanu ( posun proti ČR o 2 hod ) ve 13 hod a v 14,30 busem do Shirazu.
7 9. jsme tam v 6 hod ráno. Jirkovo soused Rustam nás vzal do rodiny. Po snídani, koupeli a obědě spíme. Večer se projížďíme po městě s procházkou po místě na pikniky. V noci sledujeme fotbal Írán - Irák, Írán vyhrál. Vyměňujeme si vzájemně fotografie. Před 9 hod razíme do Persepole. Docházejí nám peníze a je hrozný vedro. Vstup je drahý. Měníme ještě 10 dolarů a jdeme dovnitř. Díky pomoci Íránců se dostaneme zpět do Shírázu. Po 22 hod jedeme autobusem do Esfahánu.
9. 9. kolem 6 hod ráno Esfahán. Našli jsme hostel a pak i banku. Dá do to práci, ale nakonec nám doporučí obchod s koberci, přes který nakonec můžeme vybrat. V celém Íránu díky mezinárodnímu embargu nelze vybírat ani platit kartou VISA, pokud jsou platby uskutečňovány přes Central bank of Iran. Pouze Master Card.Večer jdeme na bazar, ale je zavřeno. do hostelu nám volají rodiče. Po 8 hod vyrážíme prodloužit naše tranzitní víza a pak na bazar.
11. 9. zas bazar, ale nic moc. Prohlídka muzea přírodovědy. Hledáme suvenýry. Po 21 hod odjezd do Teheránu. Kolem 6 hod jsme tam. Ještě na nádraží sháníme jízdenku do Istambulu. Pak jedeme s mistrem Masudem k němu domů. Večer procházka na piknikové místo v Teheránu.
13. 9. šli jsme pro peníze do banky a v novinách viděli New York. Hledáme poslední suvenýry, posedíme na kobercích a chodíme po mešitách. Druhý den se loučíme s pohostinstvím Mr. Mashuda a po 15 hod odjíždíme do Istanbulu.
15. 9. před 6 hod jsme na hranici s Tureckem ( posun o 1 hodinu ). Čekáme než ji otevřou. Jirka pořizuje záběry posvátné hory Ararat za úsvitu. V něděli po 14 hod jsme v centru Istanbulu. Prohlížíme Hagiu Sofiu a Modrou mešitu. Večer jedeme metrem pro lístky na autobus.
17. 9. procházíme bazara zjišťujeme, že místní prodejci jsou velice neochotní smlouvat. V 18,15 odjíždíme autobusem směrem na Sofii a před 24 hod jsme na hranicích s Bulharskem ( posun o 1 hodinu ). Brzy ráno jsme v Sofii. Do Čech jezdí spousty autobusů, ale přes Juboslávii. Tranzitní víza jsme bohužel neměli. Tak jsme vyrazili na Vidžin a přes Dunaj do Rumunska ( posun o 1 hodinu ). Po 17 hod jsme tam. Protože nám ujel poslední vlak do Craiove, tak čekáme na nádraží celou noc, až do rána.
19. 9. ve 3 hod jedeme a v 6,30 jsme v Craiové. Po 14 hod odjíždíme do Aradu,kde jsme po 21 hod. Mezinárodní vlaky jsou drahé, tak pokračujeme autobusem spolu s rumunskými gastarbeitry do Budapešti - Maďrsko ( žádný časový posun ). V 9 hod jsme v tam. Kolem 12 hod jede vlak do Rajky a v 15 hod jsme na místě. Na hranice musíme jít ještě kus pěšky po dálnici. A potom už Slovensko - skoro doma. Před půlnocí jsme na Wilsonovo nádraží v Praze.
21. 9. ve 2 hod ráno jsme doma v Plzni. Štastný, že jsme doma a že se povedlo všechno stihnout, i když někdy s obtížema, ale to už k cestování patří.

Chtěli bychom poděkovat cestovní kanceláři Fischer, která nám pomohla zajistit čínská víza, a firmám Karlovarská Becherovka a Plzeňský Prazdroj, které nám poskytly sponzorské dary.
                                                                                                                                          Galerie fotek

Pokud chcete vědět více, napište na mojí adresu.

HOLAN Sport -  vybavení do prírody